ZPĚT Bohemia Patent

Licence
ZPĚT na Hlavní stránku

  LICENČNÍ SMLOUVA

Licence je jednou z možností, jak komerčně využít průmyslová práva a duševní vlastnictví. Licenční smlouvou je poskytováno právo k využívání předmětu vynálezu, užitného nebo průmyslového vzoru nebo ochranné známce. Specifickou formou licence je poskytnutí nechráněných, ale utajených výrobních a jiných poznatků - tj. know-how. Jedna licenční smlouva může kombinovat všechny druhy licenčních předmětů.
Existuje několik kritérií pro rozlišení licencí. Základní rozdělení je podle toho, zda předmět licence poskytujeme - aktivní licence - nebo zda předmět licence nabýváme - pasivní licence.

Dalším kritériem je rozsah poskytovaných práv , podle kterého rozeznáváme:

  • výlučnou licenci, ve které je nabyvatel ve smluvním území jediným uživatelem poskytnutých práv a poskytovatel není oprávněn uzavírat s třetími osobami další smlouvy, které by výlučnost nabyvatele narušovaly;
  • nevýlučnou licenci, při které si poskytovatel vyhrazuje právo uzavírat obdobné licenční smlouvy s dalšími partnery ve smluvním území. Vedle nabyvatele licence bude využívat stejný předmět smlouvy i jiný subjekt. Nabyvateli se tak nedostává monopolní výhody jako je tomu v případě výlučné licence.

Zvláštním případem je situace, kdy poskytovatel uzavře s nabyvatelem výlučnou licenci, zároveň si však vyhradí právo výroby nebo prodeje sám pro sebe.

Podle předmětu licenční smlouvy mohou být:

  • patentová licence: předmětem je vynález chráněný patentem, přičemž do této kategorie se řadí i licence k užitnému a průmyslovému vzoru.
  • známková licence: jejím předmětem je poskytnutí užívacího práva k ochranné známce. Tyto licence jsou v převážné míře nevýlučné, neboť vedle nabyvatele je oprávněn užívat ochrannou známku i její majitel. Výlučné známkové licence jsou uzavírány např. pro určitá smluvní území. Při každém uzavření známkové licence je třeba vzít v úvahu riziko, že může dojít ke zhoršení jakosti výrobků nebo služeb touto známkou označovaných, k rozmělňování ochranné známky nebo ke klamání spotřebitelů. Je vhodné, aby si majitel ochranné známky vyhradil ve smlouvě povinnost nabyvatele označovat výrobky a služby s uvedením slova "licence".
  • licence na know-how: předmětem smlouvy jsou různá technická a technologická zlepšení a výrobní zkušenosti, které nemohou být předmětem patentové ochrany. Pokud know-how zůstane utajeno, poskytuje stejný monopol jako patent, avšak v případě, že se stane známým, jeho hodnota klesá úměrně s okruhem osob, jimž se stalo známým.
  • smíšené licence: jsou nejrozšířenějším typem licenční smlouvy. Předmětem těchto licencí jsou patentová práva a výrobně technické poznatky (know-how), bez jejichž znalosti, by nabyvatel v mnoha případech ani nemohl patent využívat. Předmětem může být např. i právo na výrobu určitého výrobku (s tím, že nabyvatel bude moci tyto výrobky označovat ochrannou známkou poskytovatele). Mezi smíšené licence by bylo možné zařadit i franchisingové smlouvy.
Licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví jsou obecně upraveny v obchodním zákoníku. Nejsou zde upraveny smlouvy o prodeji nebo poskytnutí nechráněných znalostí, ani smlouvy o převodu předmětů průmyslového vlastnictví. Je-li tedy předmětem licenční smlouvy know-how, vztahují se na tuto smlouvu ustanovení obchodního zákoníku pouze tehdy, jestliže se smluvní strany dohodnou, že jejich závazkový vztah se bude řídit obchodním zákoníkem.

V patentovém zákonu je uložena povinnost zapisovat licenci k vynálezu do patentového rejstříku, licence k užitnému vzoru do rejstříku užitných vzorů a licence k průmyslovému vzoru se zapisuje do rejstříku průmyslových vzorů. Licence nabývá účinnosti vůči třetím osobám až tímto zápisem. Mezi poskytovatelem a nabyvatelem je licenční smlouva účinná i bez zápisu do rejstříku. Do rejstříku se zapisují jen ty licence, jejichž předmětem je využití vynálezu nebo užitného a průmyslového vzoru chráněného v České republice a pokud k využití dojde na území České republiky.

U ochranných známek je účinnost licenční smlouvy vázána na zápis této smlouvy do rejstříku ochranných známek. Na rozdíl od licence k patentu apod. je zápis známkové licence podmínkou pro vznik platnosti licenční smlouvy.

Úřad průmyslového vlastnictví při zápisu licence do rejstříku nezkoumá podmínky uzavření smlouvy, její výhodnost, výši licenčního poplatku apod., ale zjišťuje, zda existuje právo (patent dosud platí, ochranná známka není zaniklá) a zda licenci uzavírá oprávněný subjekt, tj. majitel tohoto práva.

Struktura licenční smlouvy - obecná úprava:

  • úvod - přesná specifikace smluvních stran a cíle licenční smlouvy,
  • definice pojmů a vymezení rozsahu smlouvy,
  • územní rozsah,
  • převod práv a závazků, sublicence,
  • předání dokumentace, know-how,
  • zlepšení a jejich výměna,
  • zaškolení pracovníků nabyvatele,
  • výše, forma a termíny licenční platby,
  • povinnost utajení, záruky, účast ve sporech, náhrada škody,
  • označování licenčních výrobků,
  • trvání smlouvy, stav po skončení smlouvy,
  • řešení případných sporů, právo smlouvy,
  • změny a doplňky smlouvy.

Franchising

Za franchising jsou obvykle považovány takové licenční smlouvy, podle kterých je nabyvatel licence oprávněn provozovat specifickou podnikatelskou činnost pod obchodním názvem, ochrannou známkou aj., a které náleží poskytovateli licence. Poskytovatel kontroluje, jak nabyvatel podniká, poskytuje mu průběžně pomoc a rady týkající se jeho podnikatelské činnosti. Oba podniky jsou však samostatné.

Hlavní rysy franchisingu (franšízingu):

  1. Jde o licenci na podnikání, po určitou dobu, v určené geografické oblasti, pod názvem poskytovatele a s použitím jeho ochranných známek.
  2. Předmětem franšízingové smlouvy je obvykle obchodní činnost ve formě služby, která již byla vyzkoušena a testována na trhu v tzv. pilotních projektech. Jedná se o metodu, která je za určitých podmínek proveditelná kdekoliv a kýmkoliv.
  3. Franšízor (poskytovatel) poskytuje franšízantovi celkový obchodní koncept této metody. Tento koncept umožňuje provozování podnikatelské činnosti. Souhrnný koncept nebo návod musí nabyvatel přesně dodržovat. Například v oblasti rychlého občerstvení musí nabyvatel dbát na dodržování tajných receptur, specifikujících veškeré přísady a suroviny, jakož i na vzhled prostředí, kde se občerstvení podává. Koncept je obvykle obsažen v manuálu, který nabyvatel obdrží po uzavření franšízingové smlouvy.
  4. Poskytovatel zaškolí nabyvatele v provozování franšízingového podniku podle metody rozpracované v manuálu.
  5. Poskytovatel rovněž poskytuje nabyvateli „zajišťovací“ služby a pomáhá mu, aby podnikal úspěšně. Tyto služby by měly zahrnovat propagační činnost a marketing týkající se obecně názvu franšízingového podniku i konkrétní provozovny v daném místě. Jejich předmětem by mělo být rovněž poradenství týkající se získání potřebných finančních prostředků na počáteční nutné investice, poradenství v oblasti průzkumu trhu, podpora při jednání o pronájmu vhodných prostor pro zřízení provozovny nabyvatele, pomoc při vyřizování administrativy, při vedení účetnictví apod., tedy všechny záležitosti spojené se zahájením podnikání.
  6. Za poskytnutí práv k užívání obchodního formátu a metody a za poskytování služeb se nabyvatel zavazuje provést úvodní investice do franšízingového podniku a potom platit pravidelně poskytovateli procenta (honorář) z dosaženého obratu svého podniku. Nabyvatel navíc může být povinen odebírat vybavení, suroviny a služby pro chod podniku od dodavatelů určených poskytovatelem nebo přímo od poskytovatele.
  7. Účast poskytovatele na podnikatelské činnosti nabyvatele a na rozjezdu jeho podniku však neznamená, že poskytovatel tento podnik vlastní. Franšízingový podnik patří nabyvateli, který podniká na vlastní riziko a se svým podnikem nakládá podle svého. Poskytovatel však obvykle vyžaduje přednostní právo na odkoupení podniku nabyvatele nebo na schválení jiného kupce pro tento podnik.



[ ZPĚT ] [ HLAVNÍ STRÁNKA ]