ZPĚT Bohemia Patent

PATENTY 		ZPĚT na Hlavní stránku


  Právní úprava vztahů z vytvoření vynálezů a uplatnění patentů má mimořádný význam jak pro ochranu osobních a majetkových práv původců a majitelů patentů, tak pro hospodářský a technický rozvoj společnosti.

Současná platná právní úprava vychází ze čtyř hlavních zásad:
  • První zásada souvisí s tržně ekonomickým chováním subjektů práv k výsledkům technické tvůrčí činnosti. Zákonodárce sice chápe předměty průmyslového vlastnictví (a tudíž i patentované vynálezy) jako nehmotné statky, zároveň je však vnímá jako zboží, s nímž nelze nadále volně nakládat a přenechávat je k bezplatnému využívání jiným subjektům. Dřívější zákonná úprava se opírala o nevýlučnou ochranu práv autorů vynálezů a umožňovala pouze omezený výkon práv prostřednictvím autorských osvědčení. Se sílící úlohou tržně orientované ekonomiky a odstraněním administrativně direktivního způsobu řízení celé oblasti právní ochrany duševního vlastnictví, se předpokládá obchodování s těmito právy v mezích daných zákonem, a to tak, jako s kterýmkoliv jiným zbožím.
  • Druhá ze zásad spočívá na individuální volbě při uplatnění výlučného práva původce vynálezu a využívající smluvního principu při dispozici s předmětem vynálezu. Kromě aktivní funkce ochrany k ní přistupuje též funkce pasivní ochrany: její podstatou je, že bez souhlasu majitele patentu nesmějí být technická řešení chráněná patentem využívána třetí osobou. Povinností státu, orgánů státní správy a soudů je - až na výjimky stanovené zákonem - nezasahovat do výlučného práva majitele patentu.
  • Třetí zásada, v zákoně a v praxi uplatněná zavedením tzv. odloženého úplného průzkumu novosti předmětů vynálezů, představuje racionalizaci patentového řízení omezením administrativní náročnosti. Tento institut zároveň poskytuje přihlašovateli dostatek prostoru a času k tomu, aby si v rámci obchodní a podnikatelské činnosti ověřil uplatnění předmětu svého vynálezu a aby náklady vynaložené na správní poplatky nebyly zbytečnou investicí.
  • Čtvrtou zásadou je harmonizace českého patentového práva s právem zemí s rozvinutou tržní ekonomikou. Jedná se zejména o harmonizační práce probíhající v rámci Světové organizace duševního vlastnictví. V této souvislosti je nutné uvést dvě mezinárodní smlouvy: za prvé jde o PCT Smlouvu o patentové spolupráci, která pro náš stát vstoupila v platnost r. 1991 a od 1. 1. 1993 je součástí našeho právního řádu. V druhém případě se jedná o EP Smlouvu o udělování evropských patentů. Přístup k této Smlouvě je předmětem intenzívních příprav v souvislosti s přidružením našeho státu k Evropské unii.
Pro oblast patentového práva se u nás před rokem 1991 používal výraz "vynálezecké právo ", neboť patentový systém byl u nás po roce 1951 prakticky potlačen a odsunut na vedlejší kolej. Obnova se datuje až přijetím zákona č.527/90 Sb. O vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích s účinností od 1. 1. 1991.

Vynálezy jako výsledky technické tvůrčí činnosti, se dělí na dvě kategorie, a to na vynálezy týkající se věcí a na vynálezy týkající se způsobů.

  • Pod vynálezy věcí je třeba rozumět stroje, spotřební zboží, přístroje a nářadí, dále i látky pevné, plynné a kapalné, různé roztoky, směsi, slitiny a pod. Kromě toho se vynálezy věcí dále rozdělují na tři kategorie a to výrobky, zařízení a zapojení.
  • Pokud jde o vynálezy týkající se způsobů, rozlišují se postupy výrobní, jejichž výsledkem je výrobek (izolační hmota, papírový nábytek, plísňový sýr, nízkoalkoholické pivo atd.) a dále vynálezy postupů pracovních (elektrická měření, monitorování chodu zařízení).

Oproti některým předchozím právním úpravám u nás není pojem vynálezu právně definován. Zákonem jsou však stanoveny hmotněprávní a procesněprávní předpoklady patentovatelnosti vynálezu, přičemž je potřeba vzít v úvahu i negativní vymezení patentovatelných vynálezů.

Na vynález může být udělen patent, pokud tento vynález splňuje následující hmotněprávní předpoklady stanovené zákonem:
  1. je nový, tj. není součástí stavu techniky v tuzemsku a v zahraničí. Stavem techniky je vše, co bylo přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, zveřejněno kdekoliv ve světě, tj. jakékoliv informace zpřístupněné neomezenému okruhu osob. Tyto informace mohou být obsaženy v tiskovinách (rozmnoženiny, patentové spisy, knihy, časopisy, noviny, vědeckovýzkumné zprávy a firemní literatura), jsou šířeny ústním podáním (přednáška), nebo jakýmkoliv jiným způsobem vnímatelným lidskými smysly (předvedením, vyobrazením, reálným vyhotovením a zejména předchozím využíváním).
  2. je výsledkem vynálezecké činnosti, k čemuž dochází tehdy, jestliže vynález pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky. Jedná se o originální tvůrčí řešení, které se z pohledu současné techniky jeví jako podstatné novum, přičemž však nemůže jít jen o prostou, byť novou, kombinaci známých prvků.
  3. je průmyslově využitelnýtj., že může být opakovaně využíván při hospodářské činnosti (výroba, uvedení do oběhu, použití způsobu nebo postupu, upotřebení výrobku).
  4. nesmí jít o výluku z patentovatelnosti - patenty se absolutně neudělují na:
    - vynálezy, které jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a veřejné morálky,
    - způsoby prevence, diagnostiky chorob a léčení lidí a zvířat,
    - odrůdy rostlin nebo plemena zvířat, biologické postupy pěstování a šlechtění odrůd rostlin a plemen zvířat.

    Zákon přímo stanovuje, co není vynálezem:
    - objevy, vědecké teorie, matematické metody
    - pouhé vnější úpravy výrobků
    - plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti
    - programy počítačů
    - pouhé uvedení informace
    5. Splňuje-li předmět přihlášky vynálezu stanovené hmotněprávní předpoklady, není-li řešení vyloučeno z ochrany a zaplatí-li přihlašovatel příslušný správní poplatek, udělí Úřad průmyslového vlastnictví přihlašovateli patent a vydá mu příslušnou patentovou listinu. Obsah patentového práva je zákonem stanoven jako účinek patentu, působící proti všem cizím osobám, přičemž rozsah ochrany vynálezu je určen patentovými nároky. Právo na patent má původce vynálezu nebo jeho právní nástupce.

    Zákon rozeznává i tzv. podnikový vynález, kdy původce vytvořil vynález ke splnění úkolu z pracovního nebo jiného obdobného poměru. V takovém případě přechází právo na patent na zaměstnavatele, není-li ovšem smlouvou stanoveno jinak. Právo na původcovství tím není dotčeno (dále viz kap. Podniková průmyslová práva).

    Majitel patentu má výlučné právo vynález využívat, poskytnout souhlas k jeho využívání jiným osobám (udělení licence), nebo na ně patent převést. Tyto účinky patentu nenastávají však jeho udělením, ale až ode dne oznámení o udělení patentu ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví. Kdo bez souhlasu majitele využívá vynález, porušuje jeho výlučná práva a s tímto protiprávním jednáním jsou spojeny i nepříznivé důsledky. Podle zákona se může majitel domáhat zejména toho, aby rušení práva bylo zakázáno a následky porušení byly odstraněny. Byla-li tímto zásahem způsobena škoda, má poškozený právo na její náhradu. V tomto případě se nahrazuje nejen vzniklá škoda, ale i ušlý zisk.

    Využití vynálezu je zákonem vyhrazeno oprávněnému subjektu, tedy majiteli patentu, kterému přísluší výlučné právo vynález využívat. Zákon však umožňuje, aby na žádost třetí osoby byl tento patentový monopol prolomen nucenou licencí, kterou uděluje Úřad průmyslového vlastnictví. Jedná se zejména o zneužití patentového monopolu tím, že majitel nevyužívá vynález a přitom nechce dát souhlas jiné osobě k využití vynálezu.

    Podle zákona vynález využívá ten, kdo při své hospodářské činnosti vyrábí, uvádí do oběhu nebo upotřebí výrobek, který je předmětem vynálezu, nebo při této činnosti používá postup, který je předmětem vynálezu. Je-li patent udělen na výrobní postup, vztahuje se jeho účinek rovněž na výrobky, které byly tímto postupem bezprostředně vyrobeny. Pokud se neprokáže opak, pokládají se shodné výrobky za získané (resp. vyrobené) chráněným postupem.

    Využíváním vynálezu se přitom vždy rozumí pouze využívání při hospodářské činnosti. Nikoli tedy využívání pro osobní nehospodářskou potřebu v rámci soukromí.

    Z uvedeného vyplývá, že vynález lze využívat několika způsoby.

    • Za prvé formou výroby výrobků, mezi něž patří nejen ty, které mají spotřební charakter, ale i technologická zařízení, která vykonávají určitou funkci, materiálové směsi a zapojení, např. hydraulická či elektrická.
    • Za druhé formou uvádění výrobků do oběhu. Jedná se v podstatě o obchodování s výrobkem.
    • Třetí formou je jeho upotřebení k účelu, ke kterému je určen. Jde zejména o používání technologických zařízení ve výrobním procesu, kde dochází k upotřebení jeho funkce.
    • Čtvrtou formou využití je použití postupu podle vynálezu, např. technologické postupy výrobní, pracovní, způsoby diagnostiky, měření a pod.

    Jeden vynález může být využit několika způsoby (tedy i několika využivateli). Ke každému využití je nutný souhlas majitele patentu.

    Souhlas k využívání vynálezu chráněného patentem se poskytuje písemnou smlouvou - licenční smlouva. Licenční smlouva nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do patentového rejstříku. (dále kap. ... Licenční smlouvy).

    Stejná pravidla, pokud jde o smlouvu a zápis, platí i pro převod patentu.
    Patent platí 20 let od podání přihlášky vynálezu - za předpokladu, že jsou placeny udržovací poplatky. Patent zaniká uplynutím doby jeho platnosti, nezaplacením příslušných správních udržovacích poplatků ve stanovené lhůtě, nebo vzdáním se majitelem patentu. Dále patent zaniká zrušením, a to v případě, že Úřad průmyslového vlastnictví dodatečně zjistí, že nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho udělení. Zrušení patentu má zpětnou účinnost ode dne počátku jeho platnosti.

    Řízení o udělení patentu se zahajuje podáním přihlášky vynálezu u Úřadu průmyslového vlastnictví. Datum podání přihlášky je rozhodné pro založení priority - právo přednosti.

    Úřad podrobí přihlášku vynálezu předběžnému průzkumu, při němž zkoumá obligatorní náležitosti přihlášky. Jeho smyslem je především odstranění formálních vad, jež brání zveřejnění přihlášky a dále vyloučení z dalšího řízení těch přihlášek vynálezů, jejichž předměty jsou zjevně nepatentovatelné. V průběhu předběžného průzkumu se zkoumají pouze ty podmínky patentovatelnosti, které nevyžadují srovnání předmětu přihlášky vynálezu se stavem techniky.

    Po uplynutí 18 měsíců od vzniku práva přednosti Úřad přihlášku vynálezu zveřejní, a to tak, že ve Věstníku publikuje základní údaje o přihlášce a přihláška je zpřístupněna veřejnosti k nahlédnutí. Smyslem zveřejnění je kontrola odborné veřejnosti nad nárokovanými výlučnými právy. Přihláška může být zveřejněna i dříve, požádá-li o to přihlašovatel. Po zveřejnění přihlášky vynálezu může kdokoli podat Úřadu připomínky k patentovatelnosti jejího předmětu.

    Na žádost přihlašovatele, či jiné osoby, popř. z moci úřední provede Úřad úplný průzkum, v němž zjišťuje, zda splňuje podmínky stanovené zákonem pro udělení patentu. Žádost o provedení úplného průzkumu musí být podána nejpozději do 36 měsíců od podání přihlášky vynálezu. Průzkum přihlášky vynálezu se tedy dělí na dvě části: na průzkum předběžný a průzkum úplný. Tyto části mohou v případě, že přihlašovatel podá žádost o úplný průzkum při podání přihlášky vynálezu, splynout v jednu. Smyslem zavedení úplného průzkumu je, aby časově i finančně náročný úplný průzkum byl prováděn jen u těch přihlášek vynálezů, u nichž je reálný předpoklad, že se hospodářsky uplatní.

[ ZPĚT ] [ HLAVNÍ STRÁNKA ]